Ahoj bando, já jsem Katka,

jsem holka, která si už v 5 letech v hlubokých 90. vzdorovitě stoupla doprostřed svého dětského pokoje a úplně vážně řekla, že to jednou dotáhne daleko, klidně třeba do Bruntálu, který pro mě tehdy představoval něco jako opravdové velkoměsto se vším všudy, s obchody, semafory a pocitem, že tam začíná skutečný velký život.

Dětství in the middle of nowhere

Vyrostla jsem ve Vrbně pod Pradědem, v malinkém městečku obklopeném horami, kde je krásně, když jedete na víkend na výlet, ale kde moc rychle pochopíte, že vaše sny mají dost úzké hranice, protože tam zkrátka nemáte velkou životní perspektivu, a já jsem to cítila už jako malá holka, která si pořád představovala, že svět je mnohem větší než hříště, škola a panelák.

Ta touha být víc, žít dál, posunout se někam za kopec a za obzor byla ve mně tak obrovská, že jsem ve Vrbně vydržela jen do 15 let, a pak jsem jednoho dne doma prostě oznámila, že tady je to pro mě malé a že odcházím. Přestěhovala jsem se do Opavy, což byl pro mě tehdy naprosto zásadní krok do neznáma, byla jsem jediná gymplačka, která bydlela na intru s lidmi z učňáku.

Odlet do světa

Vystudovala jsem opavské Mendelovo gymnázium, nasávala jsem všechno, co šlo, a strašně jsem toužila něco dokázat, jenže asi znáte ten pocit, kdy máte energii, chuť, ambice a odhodlání, ale vůbec netušíte, co se sebou dál, a tak mě vítr postupně zavál do Hradce Králové, do Olomouce i do Lucemburska, kde jsem chvíli žila a pracovala a poprvé na vlastní kůži zjistila, jaké to je být sama v úplně cizí zemi.

Po studiu žurnalistiky jsem se přestěhovala do Prahy a tam začala opravdu velká cesta, pracovní i rodinná, plná nadšení, stresu, učení a snahy najít si své místo mezi dospělými, kteří už dávno věděli, co chtějí, zatímco já jsem to teprve objevovala.

Našla jsem si práci v nadnárodní korporaci jako web content specialist a starala jsem se o webové stránky GE Money Bank, dnešní Monety, a tohle byla obrovská a silná zkušenost, protože najednou jsem byla součástí firmy, kde jste jeden malý mraveneneček z tisíce dalších mravenečků a kde se učíte pokoře, toleranci, respektu a hlavně trpělivosti, protože procesy jsou často víc než práce samotná a všechno má svůj řád a systém.

Velké projekty v korporátu

Vyšplhala jsem po kariérním žebříčku od úplného trpaslíka až k člověku, který měl na starosti rebranding celého portálu z GE na Monetu, a to byla zkušenost k nezaplacení, protože jsem pochopila, jak funguje velký svět, velké projekty a velká zodpovědnost.

Jenže pak přijde moment, kdy se v tom všem začnete cítit trochu prázdní, kdy zjistíte, že tabulky, porady a korporátní jistoty vám najednou nestačí, protože potřebujete vyplnit něco uvnitř sebe, potřebujete se seberealizovat, něco opravdu dokázat vlastníma rukama, svým časem, srdcem a potem.

Začátek fotografické cesty

A tak před více než 11 lety začala má fotografická cesta, nejdřív úplně nenápadně a nevinně od focení pro zábavu, pak přes focení rodinek a portrétů, až k vlastním 3 ateliérům, obrovským celodenním individuálním fotokurzům, koučinku pro fotografy a nakonec až sem, k online platformě kurzprofotografy.cz, která dnes spojuje všechny mé vášně: kreativu, fotku, content, novinařinu, podnikání, leadership a byznys do jednoho velkého smysluplného celku.

Životní výzvy

Cesta to ale nikdy nebyla jednoduchá, protože paralelně s ní žiju úplně jiný vesmír, jsem máma a manželka, žena, která se snaží skloubit práci, sny a rodinu, a skrz fotku a podnikání prožívám i své největší životní bolesti, od porodu, kde jsem málem zemřela, přes dítě s HSC, vlastní obrovské poporodní deprese, stěhování z Prahy zpátky do Opavy, budování nového byznysu od nuly a spoustu náročných životních situací, o kterých se v podnikatelských příbězích obvykle moc nemluví.

Odvaha je důležitější než talent

Dnes jsem tady hlavně proto, abych řekla ženám, že můžou zvládnout všechno, co opravdu chtějí, i když se to někdy zdá nemožné, že žádná cesta není rovná ani snadná a že odvaha je často mnohem důležitější než talent.

Chci být tou, o kterou se můžete opřít, když nevíte kudy kam, když se bojíte začít a když máte pocit, že na své sny nemáte právo.

Káťa